Ne, nebudeme se zabývat entomologií. Podíváme se do bazénu. Motýlek je totiž označení plaveckého stylu, který je asi nejnáročnější. A to jak z hlediska vydané síly a energie, ale také z hlediska pohybového. Skloubení vlnovitého pohybu ryby s mohutnými záběry paží ve stylu „motýla“ (spíše však medvěda, který chce obejmout svou kořist) je vrcholem plavecké techniky.
                Tento plavecký projev u vody jen tak neuvidíte. Důvod je jasný – bez speciální přípravy je přinejmenším obtížné se ho naučit. Využívá se tak téměř bez výjimek pro závodní účely. Po kraulu je druhým nejrychlejším.

Princip pohybu

                Základem je souhra celého těla. To samozřejmě platí pro všechny styly, ale v tomto případě se opravdu zapojují intenzivně všechny klouby v těle. Dolní končetiny spolupracují s celým tělem. Jejich úkolem je vytvořit vlnovitý pohyb celého těla, který vychází primárně z kyčlí. Vlna začíná postupným zanořením rukou, hlavy, ramen, zad, přičemž kyčle zůstávají s nohama při hladině a iniciují práci nohou, které se mírně krčí v kolenou a souběžně se dostávají k hladině, odkud vedou natažením ve všech částech kop směrem ke dnu, který posouvá tělo vpřed.

                Trup se při kopu dostává nad hladinu, ruce, které se pod vodou dostaly až ke kyčlím, se v tu chvíli přenášejí natažené velkým obloukem před hlavu a zanořují se. Začíná další vlna, které předchází mohutný záběr podobným tomu, který se využívá při stylu prsa s tím rozdílem, že se při natažení drží v osách ramen a oproti prsům končí záběr až u kyčlí.
                Na jeden záběr rukama připadají dvě vlny tělem, respektive dva kopy. Jeden v době zanoření a záběru – má funkci stabilizační a rychlost udržující. Druhý, mohutnější, má pak za úkol dostat tělo opět nad hladinu tak, aby plavec zvládl přenést ruce s co nejmenším odporem vody.
                Nádech probíhá logicky ve chvíli, kdy tělo stoupá nad hladinu. Vydechujeme do vody.