Když si zakoupíte pobyt v nějakém hotelu či penzionu, ať už se nachází v jakémkoli regionu, v horách nebo u moře, a budete tam mít přístup v rámci ubytování k lokálnímu bazénu, pravděpodobně vás na první pohled osloví křišťálově čistá, průzračná tekutina. V lidské povaze je přirozená touha po splynutí s vodou, s tím nezkrotným živlem, který mění svou podobu přesně podle toho, jak se mění jeho okolní prostředí.

Být s vodou v kontaktu je úžasný zážitek v jakémkoli bazénu, ovšem za předpokladu, že bude zbavena nečistot a nežádoucího zápachu. Jakmile se v přírodě vyskytne stojatý vodní rezervoár, je ihned osídlován mikroorganismy a ty se bez ohledu na nějakou asertivitu ve vodním prostředí rozmnožují a využívají ji beze zbytku, podle vlastních možností. Ponecháte-li napuštěný bazén na zahradě několik dnů na slunci žít „svým vlastním životem“, nebude pro koupání vhodný, a může být dokonce zdraví nebezpečný. Nejedná-li se o větší vodní nádrž, kde zajišťují přirozenou očistu vodní rostliny a plankton, bude nutné vodu v bazénu podrobit filtraci a desinfekci.

Filtrování vody není novodobý objev, tento proces byl znám již ve starověku, ovšem současné technické možnosti umožňují mít na zahradě prakticky jakýkoli bazén či vířivku v celoročním provozu, s vyhřívanou vodou, případně jen jako sezonní záležitost. Srdcem filtrace je vždy pohonná jednotka – čerpadlo a sběrná nádoba pro nečistoty s filtračním médiem. Tím je nejčastěji filtrační písek.

Písek do filtrace musí mít patřičné parametry, jinak nebude zařízení funkční. Podstatná je přesná velikost písečných zrn, zhruba mezi 0,6 a 1,2 milimetry, s nezaoblenými hranami. Písek se vlivem eroze ve filtrační nádobě musí pravidelně měnit, odhadem jednou za dva roky, výhodou je ovšem jeho velmi nízká pořizovací cena. V současné době je poměrně vysoká poptávka i po zeolitu, který filtrační písek zastoupí a mnohdy i předčí.